Dlouhodobé ekologické znečištění v důsledku špatné biologické rozložitelnosti
Vyřazeným plastovým lahvím může trvat 200–500 let, než se v přirozeném prostředí rozloží. Velké množství nesprávně vyhozených lahví vede k „bílému znečištění“, které ničí městskou krajinu a přírodní scenérie.
Fragmenty, které končí v půdě, brání plodinám absorbovat vodu a živiny, což má za následek snížení zemědělských výnosů. Likvidace těchto lahví na skládkách navíc dlouhodobě spotřebovává půdu a riskuje kontaminaci podzemních vod.
Plastové lahve, které vstupují do oceánů, ohrožují mořský život; bylo zdokumentováno, že nejméně 276 mořských druhů na celém světě zemřelo po požití plastových úlomků. Jakmile se tyto plasty rozloží na menší částice, mohou také cestovat vzhůru potravním řetězcem.
Zdravotní a environmentální rizika mikroplastů
Během používání, opotřebení nebo vystavení světlu plastové lahve nepřetržitě vylučují mikroplasty – částice o průměru menším než 5 milimetrů. Jedinci, kteří pravidelně pijí z plastových lahví, mohou pozřít až 5 gramů mikroplastů za týden, což je zhruba hmotnost kreditní karty.
Tyto mikroplasty mohou pronikat hematoencefalickou bariérou a hromadit se v tepnách, což zvyšuje riziko onemocnění, jako jsou srdeční choroby a mrtvice. Mohou také představovat potenciální riziko pro vývoj plodů a dětí.
Vysoká spotřeba zdrojů a energie ve výrobě
Primární surovinou pro plastové lahve je syntetická pryskyřice na ropné bázi. Na výrobu jedné tuny PET plastových lahví se spotřebuje přibližně šest tun ropy, což z nich dělá produkty, které jsou silně závislé na fosilních palivech.
Výrobní proces produkuje značné emise skleníkových plynů. Během celého svého životního cyklu mají plastové lahve uhlíkovou stopu podstatně větší než u opakovaně použitelných alternativ obalů – jako jsou skleněné nebo kovové nádoby – čímž se zvyšuje zátěž uhlíkovými emisemi.

