Základní charakteristiky skleněných lahví lze definovat v několika dimenzích, včetně materiálového složení, fyzikálních vlastností, chemických vlastností a aspektů souvisejících s používáním a dopadem na životní prostředí. Jejich hlavní předností je stabilní složení, bezpečnost a hygiena a recyklovatelnost.
Materiálové a konstrukční vlastnosti
Základní suroviny: Skládají se především z křemenného písku, sody, vápna a recyklovaných střepů (drcené sklo), které se taví při teplotách přesahujících 1500 stupňů. Nejběžnějším typem je sodno-vápenato-křemičité sklo, zatímco borosilikátové sklo se používá pro specializované aplikace.
Základní struktura: Skládá se ze čtyř částí – povrch (ústa), krk, tělo a základna. Pomocí forem je lze vytvarovat do různých tvarů – jako jsou kulaté, čtvercové nebo zakázkové formy – s objemy od 1 ml do více než deseti litrů.
Fyzikální vlastnosti
Vzhled: Skleněné lahve s hladkým povrchem mohou být vyráběny jako bezbarvé a průhledné nebo ve verzi blokující světlo (tónované), jako je jantarová, zelená nebo modrá. Barevné sklo může poskytnout až 99,9% ochranu proti ultrafialovému (UV) záření, čímž zabrání poškození obsahu způsobenému vystavením světlu.
Teplotní odolnost: Standardní sodnovápenaté sklo vydrží vysokoteplotní sterilizaci a typické kolísání teploty. Vysoce borosilikátové sklo vydrží rychlé změny teploty - od -20 stupňů do 140 stupňů - takže je vhodné pro přímé vytápění.
Mechanické vlastnosti: Sklo je tuhé a odolné vůči deformaci; je však ze své podstaty křehký a náchylný k rozbití při silném nárazu, což vyžaduje opatrnou manipulaci během přepravy a používání.

